Úvod: Jak jsem se dostal na Erasmus a proč zrovna Anglie

Toto je úvodní článek blogu, věnující se mé motivaci a způsobu dosáhnutí studia v Anglii. Mnozí z vás to již ode mne slyšeli v hospodě, četli na sociálních sítích či zjistili z jiných zdrojů. Ti mohou tyto řádky s klidem přeskočit. Ostatním přeji příjemné čtení.

Tyto řádky píši z kampusu University of Warwick, která se nachází v Anglickém městě Coventry (Ne ve Warwicku, jak by název mohl napovídat.) Budu zde půl roku studovat sociologii, od října 2013 (oficiálně už od 30. září, ale první dva dny se stejně počítat nedaly) do března 2014. Tyto úžasné "prázdniny" mi umožnila Fakulta sociálních věd University Karlovy v rámci programu Erasmus. 

Warwick byla moje jediná volba (při přihlašování na Erasmus můžete podat přihlášku až na tři různé univerzity). Ptáte se proč? Mělo to hned několik důvodů:

1) Krom angličtiny neovládám žádný jiný jazyk, francouzské, německé a španělské univerzity proto pro mne byly zapovězeny. 

2) Mám rád Anglii. Vždycky jsem tu chtěl alespoň nějaký čas žít a Warwick byla jediná možnost, jak se dostat na Britské ostrovy.

3) Nejsem zrovna příkladem zářného studenta, a pokud zájem uchazečů překračuje nabídku míst, řadí se podle průměru, takže Skandinávie taky padla, neb tam byl ohromný přetlak zájemců. Naštěstí pro mne byla do Warwicku 3 místa a hlásili jsme se pouze 2 (taky vám to přijde divné, když na jiných školách a fakultách je o Erasmus takový zájem?)

4) Už při pročítání jejich webovek jsem zjistil, že chci studovat zrovna zde, protože ty možnosti jsou tu neuvěřitelné, a to nejen ty akademické. Ale o tom se rozepíšu jindy.

5) A hlavní důvod, proč jsem si nepojistil svou účast více přihláškami je ten, že jsem formality vyplňoval až na poslední chvíli. Takhle to sice dělám běžně u školních prací, příčina tady byla ale v nedostatku informací, Bál jsem se totiž, že nemám šanci se na Erasmus dostat, že se tam určitě hlásí spousta lidí a přijímací řízení je strašně složité. Není to ale pravda, alespoň u nás ne. Každopádně v duchu hesla "lepší zkusit a neuspět, než nezkusit a pak si říkat: co kdyby" jsem se nakonec odhodlal.

Varování: Následující text popisuje přijímací řízení na ISS. Je tedy vhodný převážně pro studenty sociologie na FSV UK. Ostatním studentům z fakult, kde je velmi těžké se na studia v zahraničí dostat, se tento text nedoporučuje, neb by mohl vyvolávat pocity vzteku či těžké závisti. 

Ještě před rokem by mě nenapadlo, že bych se k něčemu takovému mohl odhodlat. Jako spousta lidí jsem se bál, podceňoval svou angličtinu, nevěřil si, že bych zvládl studia v cizím jazyce. Říká se "za vším hledej ženu" a platí to i tady. Potkal jsem Helču, studentku z Německa, která studovala v rámci Erasmu na naší fakultě. Díky ní jsem zjistil, že to asi bude úžasná a neopakovatelná zkušenost. Rozhodl jsem se tedy to zkusit.

Předně bych chtěl říct, nikdy se na FSV nesnažte řídit předpoklady a selským rozumem. V únoru 2013 byl pořádán seminář o Erasmu. Protože jsem věděl, že ten samý měsíc bude otevřeno přihlašování, předpokládal jsem, že bude až po tomto semináři. Opak se ukázal býti pravdou, seminář se konal den po uzavření přihlašování. Zjistil jsem to relativně pozdě, takže mi zbýval zhruba týden na projetí veškerých materiálů na stránkách univerzit a ke splnění podmínek přihlašování. 

Přihlášení na Erasmus vypadá následovně. Musíte si podat přihlášku v elektronické aplikaci (ty mohou být až tři), napsat motivační dopis v angličtině zhruba v rozsahu jedné A4 (pro každou vybranou univerzitu zvlášť) a CV v angličtině. To všechno musíte vytisknout, podepsat a odnést do Jinonic. Tím končí první kolo. 

Druhé kolo je pohovor. Přiznám se, byl jsem trochu vyděšený, když jsem to zjistil. Naštěstí pohovor u nás probíhá tak, že zkontrolujou, kolik je míst na zahraniční instituci a kolik se hlásí lidí. Pokud jste se přihlásili na více univerzit a vejdete se všude, zeptají se vás, kam teda nakonec chcete. Pokud jste se přihlásili jen na jednu, popřípadě na víc, ale váš průměr vám umožňuje studium jen na jedné z vybraných, zeptají se akorát, zda zimní nebo letní semestr (pokud nejedete na celý rok). A to je všechno. V praxi to tedy vypadalo tak, že jsem se ani nestihl posadit a už mi bylo oznámeno: Gratuluji, tak teda jedete do Warwicku. 

Jak je vidno, u nás je docela snadné se dostat do zahraničí i když má člověk špatnej průměr, stačí jen trochu chytře vybírat univerzity, kam se hlásí málo lidí. A pokud umíte i druhý jazyk, máte prakticky jistotu, že se dostanete. Jak je to možné? Kupodivu je o Erasmus u nás stále poměrně malý zájem, což si vysvětluju tím, že sousta lidí se bojí. Že by to nezvládla (i s horší angličtinou se to dá!), že na to nemá průměr, atd. ISS ale nějaké obecné požadavky nemá, což oceňuji - už samotná odvaha se přihlásit je podle mého nejlepší síto.

Takže rada pro studenty ISS na závěr: nebojte se a běžte do toho, rozhodně nebudete litovat!