Orientation 2013

 

Ačkoliv škola začínala až 30. září, od 24. běžel takzvaný Orientation programme, což je takový seznamovák. V praxi to vypadá tak, že máte tři dny totálně nabité akcemi, informačními sessions a, samozřejmě, party. První den jsem bohužel propás, ale protože se ten den teprv všichni sjížděli, o moc jsem nepřišel (i když propásnutí rockaroke - karaoke s živou kapelou - mě docela mrzí).

Středa 
Ve středu ráno po probuzení jsem chytil prvního člověka v červenym tričku (lidi, co měli za úkol pomáhat zmateným studentům), abych se zeptal co teď. Byl jsem odkázán do Atria budovy Students Union, kde jsem vyfasoval podklady (program, příručky atd.) a červený náramek. Protože tu bylo několik stovek nových, zahraničních studentů, rozdělili nás do barevných skupin, takže jsme na eventy (včetně večeře) chodili postupně. Poté následovala snídaně, první informační sezení, kde se nám představily klíčové služby (security, knihovna, warwick sports...) a pak enrollment, kde jsem vyfasoval studentskou kartičku, tradičně s absolutně hroznou fotkou mojí osoby.

Odpoledne se neslo ve znamení výletu do Coventry (pro Erasmus a exchange studenty), města, pod které University of Warwick oficiálně spadá (i když kampus univerzity by se dal považovat za samostatné město). Bylo to docela fajn, i přesto, že polovina prohlídky byla věnována nákupní třídě (která se nachází uprostřed města a je to asi jediná část, kam po válce investovali větší peníze na obnovu, takže nevypadá tak strašně jako většina města.

Po večeři bylo na výběr z více aktivit, já se rozhodl pro Wor@Warwick scavenger hunt. S Míšou (s ní a jejím bratrem jsme se dělili předchozího večera o taxi z Heathrow), její kamarádkou Vendy rovněž z čech a dalšíma dvěma lidma jsme utvořili tým, který jsme pojmenovali Winners. Hra spočívala v tom, že jsme dostali papír s úkoly a otázkami. K nalezení odpovědí jste museli projít celý kampus. A protože kampus je obrovský, po nějaké době nás to přestalo bavit. Zapadli jsme tedy do Chaplaincy (místo uprostřed kampusu, združující veškeré věřící - i ty, co věří, že žádný bůh není), takže probíhal další event - Jazz&Cake. Dali jsme si tedy koláč, poslechli trochu jazzu, vymysleli odpovědi na pár zbývajících otázek a změnili jméno týmu na Winners...or not.

Večer byla Salsa night, která se ovšem už třičtvrtě hodiny po začátku, kdy jsem dorazil, zvrhla v normální klubovou pařbu. Takže jsem opustil Copper rooms (jsou tu dvě a jsou to prakticky centra dění na kampusu - veškeré velké party se pořádají zde) a věnoval se lehkému popíjení venku na piazze.

Piazza - centrum kampusu a večerního postávání s pivem,
 flaškou a popřípadě cigaretou.

Čtvrtek
Čtvrteční dopoledne se neslo opět v informačním duchu. Na programu byly dva Key skills semináře. Protože Warwick je místo, kde z 23 000 studentů je 8-9000 ze zahraničí a počet národností tu dosahuje úctyhodného čísla 140, tak byl první zaměřen na "cultural awarness a inter-cultural skills", druhý pak na klíčové jazykové a akademické schopnosti. Zatímco ten první mi nic moc nedal, druhý se ukázal být užitečnější. Odnesl jsem si z něj hlavně pochopení systému tzv. Personal tutors. Každý student má svého Personal Tutora (který má samozřejmě studentů více), což jsou akademicky činní lidé z vašeho Departmentu (ekvivalent našich Institutů na FSV), kteří jsou k dispozici, když se vyskytnou jakékoliv problémy. Většinou akademické, ale jsou tu i pro řešení jiných problémů - respektive pro to, aby našli někoho, kdo vám je pomůže vyřešit. Studenti musí sice platit opravdu tvrdé školné (koho by to zajímalo, tak zde jsou přesné částky: http://www2.warwick.ac.uk/services/academicoffice/finance/whatyouneedtopay/tuition/), ale zase se pak o ně univerzita stará tak, jak se nám bude moci jen dlouho pouze zdát.

Odpoledne jsem se rozhodl být aktivní a zúčastnil se Warwick Active Sports Challenge. V pětičleném týmu jsme museli obejít kampus, kde bylo rozmístěno 6 stanovišť z různými hrami. Stihli jsme před večeří pouze tři, ale i tak to byla sranda. A to dost náročná, alespoň první disciplínu. Dostali jsme pět skákacích míčů pro děcka a s tím jsme museli překonat 50 metrů. Ze začátku docela sranda, ale posledních pět metrů jsem si opravdu myslel, že zemřu.

Nejsem vlastníkem fotky, byla stažena z facebookového alba Warwick Sports.
Album k nalezení zde

Po večeři jsem si trochu oddychl na akci TEDx Networking Event, kde nám byla představena Warwick TEDx Society, ukázáno pár videí, vystoupili dva řečníci z řad studenstva a pak se hráli různé seznamovací hry. Nejzajímavější bylo People bingo. To každý dostal papír s různými atributy (viděl všechny star wars, má modré ponožky, má dvojče...) a ke každému musel najít jednoho člověka. Když to splnil, zařval Bingo!. Ačkoliv jsem nevyhrál, poznal jsem pár nových lidí a to se cení vždycky.

Byl jsem dost zničenej už z odpoledne, ale večerní Irish dancing night mě totálně dodělala. Nebudu ani psát, jak to bylo skvělý, snad atmosféru trochu přiblíží krátké video, co jsem zachytil ve chvíli, kdy jsem u zdi mimo dav popadal dech:

Pátek
Pátek byl ve znamení Erasmus a exchange studentů a v užívání posledního dne orientation. Po snídani se lidé, co měli dočasné ubytování v Rootes vedle Piazzy, přesouvali na svá místa (ať už to bylo na kampusu nebo v Coventry či Leamington Spa) a studenti, co jsou zde na celé tři roky studia, se vypravili na tour po Coventry, kterou jsme my absolvovali ve středu, zatímco výměnní studenti měli meeting ve velké aule Ramphal building (se kterou jsem se v průběhu studií už stihl dostatečně seznámit, neb je to ústřední budova Department of Sociology). Celkem zajímavé povídání, jehož jediný přínos byl v tom, že nám byla vysvětlena registrace modulů, respektive její všeobecná, elektronická část. Jakožto sociolog jsem pak musel absolvovat ještě vyplňování papírů, abych byl plně registrován. Občas váhám, jestli jsem tu ve století 20. či 21. Na jedné straně je knihovna, která je plně automatická, včetně vypůjčování a vracení knížek, tisknutí přes cloud apod., na straně druhé nutnost registrovat se do modulů vyplňováním papírových seminářů a údiv naší Personal Tutor, že eseje - což je můj výstup pro získání známky - můžeme už konečně odevzdávat pouze elektronicky.

Odpoledne jsem se pokusil zase být aktivní a šel si vyzkoušet cricket. No, lhát nebudu, sranda to sice docela byla, ale ta hra pro mě prostě není. Takže jsem je po hodině opustil, a šel si před večerem trochu odpočinout.

Večer byla v plánu formální ceremonie k poslednímu dni a poté slavnostní večeře. Nahodil jsem tedy oblek (čeština je sice nádhernej jazyk, ale pár cool výrazů prostě postrádá) a vydal se tam. A musím říct, že to bylo zakončení ve velkém stylu. Vyhlášení výsledků Scavenger Hunt, Warwick Active Sports Challenge a všelijakých kvízů, spousta vtipně, dojemně i motivačně hovořících pánů, světová (tim nemyslim populární, ale míšící tradiční hudební prvky různých kultur) hudba a spousta skvěle oblečených lidí. Prostě paráda.

Večeře byla také se vší parádou. Kulaté stoly s krásným prostíráním, spousta dezertů a příloh, z hlavních jídel byly na výběr kuře nebo losos (můžete hádat, co jsem si dal já). U stolu jsem se seznámil s Angelou, první studentkou sociologie, kterou jsem za ty tři dny potkal (nepočítaje Zuzku). Večerní program byla nějaká diskotéka v Copper rooms, kam se nám nechtělo. Rozhodli jsme se tedy pro party, která měla být ve Westwoodu (koleje na kraji kampusu). Ačkoliv tam Angela bydlí, neví o ničem, ale prý to bylo zaručené info od svého kamaráda. Protože Westwood je od Piazzy 15 minut krásné procházky (čti: zatraceně daleko) a nám ujel shuttle (minibus kroužící po kampusu), rozhodli jsme si vzít jednoho z taxíků, co neustále stojí kolem Piazzy (což jen ukazuje, jak je kampus obrovský). Jak jsem trochu očekával, žádná party se nekonala. Ale to nevadilo, počkali jsme na Anthonyho (Angelin kamarád) a spol. V pátek jsem taky poprvé navštívil místní Tesco, když jsme v 1 ráno potřebovali doplnit zásoby piva. (díkybohu za Tesco otevřený 24hodin).

Ne, to není efekt. Je to pouze fotka z polaroidu vyfocená
mobilem

Kolem druhý jsme se to rozhodli rozpustit, vyrazil jsem tedy s Anthonym a Davidem (který bydlí také na Cryfieldu, dokonce ve stejném bloku - 2) domů. Jenže Westwood je opravdu odlehlá část a my si nebyli jisti, jestli jdeme správně. Po tom, co jsme se po 15 minutách cesty vynořili opět u Tesca (což je tak 5 minut od Westwoodu) jsme zjistili, že nejdeme. Naštěstí jsme napodruhé zvolili správný směr, ale i tak nám cesta trvala místo 15 minut asi 45. Ulehal jsem tedy totálně zničenej.

Víkend
Víkend jsem docela proflákal. Užíval jsem si volnost odproštění od programu, tak jsem spal do dvanácti. Po té jsem se vydal na Piazzu, kde jsem ve 2 měl sraz s Anthonym,, Angelou a Dianou s tím, že pojedeme do Coventry na nákupy, hlavně do Ikei (moje kuchyně do té doby zela prázdnotou, neměl jsem ani příbory, natož talíře či hrnce).

V mezičase jsem si prošel Fresher's fair (freshers znamená prváci. Jako my jsme měli orientation, oni mají Arrivals weekend) a nabral jsem si spoustu věcí, co se rozdávaly. V jedné z krabiček byla dokonce giffgaff simkarta, takže jsem si rovnou mohl založit anglické číslo. (Kam se hrabou všichni Kaktusy, Bleskmobily a vůbec virtuálové u nás. Tady platím 10 liber měsíčně a mám 500 minut v rámci UK, volání do Giffgaffu zdarma, neomezené textování a 1GB dat.).

Piazza během Fresher's fair

Ve dvě jsme se sešli, a vyrazili do Coventry, kde jsme byli asi 5 hodin. Což nechápu, protože kromě hodiny, co jsme si každej nechali na vlastní nákupy, jsme byli prakticky jen v Ikee. Ale byla to docela sranda, což bych od nakupování v obchodě s nábytkem nikdy nečekal. Jo, a taky jsme viděli tančícího losa!

Zbytek víkendu bylo jenom flákání před začátkem školy - pár drinků, poznávaní dorazivších britů (konečně kampus začal vypadat pořádně živě), dospávání zanedbaného spánkového deficitu, aby bylo následující dny zase z čeho čerpat. Ale o tom zas někdy jindy.